Červenec 2011

Ze Švýcar do Holand

28. července 2011 v 16:38 cestování
Zdravím vás, milí návštěvníci blogu (kterých je v posledních týdnech zhruba 50 denně). Právě jsem přijel ze Švýcarska a příští týden letím pro změnu do Nizozemska. Vyplňuji bílá místa v Evropě, kde jsem ještě nebyl (západ a jih už bude téměř kompletní), ale hlavně a samozřejmě naplňuji svoji cestovatelskou vášeň. Na rozdíl od Švýcar, kde jsme využili služeb cestovky a průvodce, do Holandska jedeme na vlastní pěst (vlastní organizace, hostely, improvizace na místě, změny plánů podle počasí nebo podle doporučení místních). Oba způsoby cestování mají své pro i proti.

Co máte radši vy? Pohodlí cestovky, která vám téměř vše zařídí, všude zaveze busem, průvodce koupí lístky, něco vám k památkám řekne, ale vše je o dost dražší, nejste pány vlastního času (třeba přijedete do malebného městečka, na jehož projití máte hodinu...), bydlíte v hotelích a musíte cestovat s bandou cizích lidí, z nichž někteří jsou fajn, a někteří neuvěřitelní, nesnesitelní blbci.
anebo na vlastní pěst? Vy kupujete letenky, zařizujete ubytování, plánujete program, kde se najíte, co, kdy a jak dlouho budete dělat? Být vlastním pánem je super, ale nemůžete si být jisti, co vás čeká. Vyberete si hostel/ubytování, které stojí za houby, ujede vám spoj, zůstanete někde trčet...

Nevím, čím to je, ale ať jedu tak či tak, vždycky to dobře dopadne a moje chuť cestovat každou cestou roste. Musím to honem zaklepat (klepy klep), ale poznávání nových kultur, míst, zvyků a scenérií zatím vždycky stálo za to, i když jde někdy do peněz. Jen tak potkat víc podobně nadšených cestovatelů. Vždycky se někdo, kdo se mnou jede, najde, ale čím víc lidí, tím líp. Když jsem kdysi cestoval ve skupině 6-10 lidí po jižní Anglii, mělo to hned jiný nádech.

Každopádně se na nějaký čas odmlčím s novinkami (ačkoli když se mi do ruky dostane nějaké supr videjko, možná sem odkaz rychle hodím, jedu až příští týden) Tak zatím...

Můj MFF Karlovy Vary 2011, část 3

9. července 2011 v 12:00 film/TV
Tak tohle je poslední várka filmů, které jsem viděl na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech 2011. A mezi nimi podle mého osobního žebříčku 2 nejlepší - western Samuela Fullera Forty Guns a nenápadný Belgický snímek Kluk na kole. Připomínám, že jsem festivavoval od pátku 1. do pondělka 4. července a za 3 a půl dne shlédl 16 filmů. A zmíním taky fakt, že z filmů máte většinou jiný (a mnohem lepší) zážitek, když je shlédnete v kině s plným sálem (natožpak v rámci festivalu společně s filmilovníky) než doma sám na laptopu. A někdy se může i stát, že stejný film by 1 člověk hodnotil jinak, kdyby ho shlédl v prvním resp. druhém případě. Dalšími faktory jsou nálada, únava a životní období, kterým právě procházíte. Někdy vám film, který se vám před lety tolik líbil, nyní připadá průměrný a naopak.

Na film Čtyřicet pušek jsem šel ráno od 9h můj poslední festivalový den, kdy jsem již nemusel stát hrůznou frontu na lístky na další den. Díky tomu jsem se na film dostal i bez lístku jen na Festival Pas a bez čekání. Zkrátka jsem přišel (těsně před 9), viděl a... zvítězil, protože jsem překvapivě shlédl napínavý a zábavný film plný hlášek, vtipu, silných charakterů, emocí, dojetí a i přes ranní únavu (4. noc po sobě málo spánku) jsem pookřál.

Můj MFF Karlovy Vary 2011, část 2

8. července 2011 v 10:20 film/TV
Tak tedy pokračuji ve výčtu hodnocení filmů, které jsem viděl na svém letošním prvním MFF KV. Na úvod jen zmíním další postřeh: vyplatilo se přijet na zahájení festivalu a ne až v jeho polovině či konci. I když jsem přijel první den až po poledni, v pohodě a bez front jsem získal filmy na další den. Oproti tomu, když jsem se v úterý ráno naposledy procházel kolem půl deváté hotelem Thermal, musel jsem se s úlevou smát, že už tohle nemusím absolvovat - fronty až na most přes řeku či k restauraci dole na rohu ulice, kvanta a kvanta vystresovaných lidiček, kteří tušili, že dostat se na dobré filmy je záležitost spíše utopie... Pan režisér festivalu by se měl opravdu zamyslet a více na fanoušky, kteří se i přesto do Varů stále vracejí, myslet. Je to na dlouhou debatu, kterou tu teď nebudu řešit. Raději k filmečkům, kterých jsem za 3 a půl dne shlédl 16:

No. 7:
Neměj strach (No tengas miedo, Špa, 2011) ***

MFF KV 2011. Jaké jsou moje dojmy? Většinou nuda. Bezva krásná hlavní představitelka. Nedotaženost, vše hlavní a závažné je skryto, jen se tu o tom mluví, co se opravdu stalo je necháno na fantazii diváka. Prostřihy příběhů skutečných lidí, kteří jako v nějakém dokumentu líčí své špatné zážitky na téma obtěžování působily naprosto rušivě, vytrhávaly z příběhu a měly být spíše použity jako bonus k případnému DVD, ale ne do filmu. Je to jediný film festivalu, u kteréhé mě přemohla únava a na pár minut jsem klimbnul a věřte mi, že když vidím zajímavý film, který mě baví, neusnu nikdy. Tenhle film na mě působil odtažitě, chladně, profesně a konzervativně. Režisérovi se nepodařilo mě emočně vtáhnout. Člověk čeká, kdy konečně přijde ta zajímavější část a ona nikde. Výborně je zde ukázáno, jak těžké je takové problémy leckdy vypozorovat, jak jsou mnohdy na hraně a člověk může i váhat, zda-li jsou opravdu tak závažné, vždyť otec v tomto filmu většinou nevypadá na nějakého hnusného padoucha. Chová se mile, není sadista a okolí ho vnímá jako báječného otce. Pokud vás zajímá tématika závažných snímků řešící psychologické a sociální problémy a konkrétně téma sexuálního obtěžování dětí, podívejte se, popřemýšlejte si a udělejte si vlastní názor. Kdo chce oddechovku, ať tenhle film přeskočí. Žádný dynamický, vypovídající a nekonvenční filmový zázrak to rozhodně není.

No. 8:

Můj MFF Karlovy Vary 2011

7. července 2011 v 18:32 film/TV
Letos jsem zavítal na svůj první karlovarský festival. Dorazil jsem v pátek v poledne očekáván přáteli. A zároveň zaučován v systému získávání lístků a přístupů na jednotlivá představení. Musím přiznat, že bez rad "těch zkušených" bych se možná brzy ztratil a neviděl tolik filmů, kolik jsem nakonec shlédl - za 3 a půl dne celkem 16, což není špatné, ne? Ti, kdo festivalový kolotoč znáju, asi přitakají. První poznatek zní: festival si užijete úměrně s tím, s kým na něj jedete! Čím více kámošů či sourozenců a čím více milovaných, tím lepší. Atmosféra báječná a i přes některé krize ráno kolem osmé ve frontách na lístky s nejistým výsledkem, mrznouce v chmurném mrholení, teď s pohledem nazpátek na celý zážitek rád vzpomínám.

Nebudu vás nudit vlastními zážitky a detailním popisem toho, jak festival probíhal u mě. Jak jsem krásně shlédl a natočil si příjezd hvězd z prostoru balkonu přímo nad "red carpet", jak jsme téměř umrzli při sledování noční Jany Eyrové na znovuzrekonstruovaném letním kině, jak jsem si užil doprovodný program a jaký slavný režisér seděl vedle mě při sledování jednoho filmu v Lázních III. Spíš vás jen seznámím s mým pohledem na filmy, které na mě zbyly. Protože sehnat vše, co jsem si předem vytipoval a vybral, se ukázalo jako nemožné. Přesto jsem utaktizoval těchto 16 filmů: (kliknutím přejdete na CSFD.cz)

No. 1:
Příběhově průměrné, takřka geniálně originální formou a nápady, díky nimž jsem se skvěle bavil, fascinován jejich neotřelostí a nekonvenčností. Stojí za to vidět :-)