Můj MFF Karlovy Vary 2011, část 2

8. července 2011 v 10:20 |  film/TV
Tak tedy pokračuji ve výčtu hodnocení filmů, které jsem viděl na svém letošním prvním MFF KV. Na úvod jen zmíním další postřeh: vyplatilo se přijet na zahájení festivalu a ne až v jeho polovině či konci. I když jsem přijel první den až po poledni, v pohodě a bez front jsem získal filmy na další den. Oproti tomu, když jsem se v úterý ráno naposledy procházel kolem půl deváté hotelem Thermal, musel jsem se s úlevou smát, že už tohle nemusím absolvovat - fronty až na most přes řeku či k restauraci dole na rohu ulice, kvanta a kvanta vystresovaných lidiček, kteří tušili, že dostat se na dobré filmy je záležitost spíše utopie... Pan režisér festivalu by se měl opravdu zamyslet a více na fanoušky, kteří se i přesto do Varů stále vracejí, myslet. Je to na dlouhou debatu, kterou tu teď nebudu řešit. Raději k filmečkům, kterých jsem za 3 a půl dne shlédl 16:

No. 7:
Neměj strach (No tengas miedo, Špa, 2011) ***

MFF KV 2011. Jaké jsou moje dojmy? Většinou nuda. Bezva krásná hlavní představitelka. Nedotaženost, vše hlavní a závažné je skryto, jen se tu o tom mluví, co se opravdu stalo je necháno na fantazii diváka. Prostřihy příběhů skutečných lidí, kteří jako v nějakém dokumentu líčí své špatné zážitky na téma obtěžování působily naprosto rušivě, vytrhávaly z příběhu a měly být spíše použity jako bonus k případnému DVD, ale ne do filmu. Je to jediný film festivalu, u kteréhé mě přemohla únava a na pár minut jsem klimbnul a věřte mi, že když vidím zajímavý film, který mě baví, neusnu nikdy. Tenhle film na mě působil odtažitě, chladně, profesně a konzervativně. Režisérovi se nepodařilo mě emočně vtáhnout. Člověk čeká, kdy konečně přijde ta zajímavější část a ona nikde. Výborně je zde ukázáno, jak těžké je takové problémy leckdy vypozorovat, jak jsou mnohdy na hraně a člověk může i váhat, zda-li jsou opravdu tak závažné, vždyť otec v tomto filmu většinou nevypadá na nějakého hnusného padoucha. Chová se mile, není sadista a okolí ho vnímá jako báječného otce. Pokud vás zajímá tématika závažných snímků řešící psychologické a sociální problémy a konkrétně téma sexuálního obtěžování dětí, podívejte se, popřemýšlejte si a udělejte si vlastní názor. Kdo chce oddechovku, ať tenhle film přeskočí. Žádný dynamický, vypovídající a nekonvenční filmový zázrak to rozhodně není.

No. 8:

Dům (Dom, Svk, 2011) ****

MFF KV 2011. Pro mě překvapení, film se mi líbil. Herecké výkony pana Krobota i hlavní představitelky, Slovenské Maďarky Judit Bárdos výstižně vystihly jejich charaktery. Člověk přesně chápal jejich pohnutky (ačkoli v případě Evy a jejího vztahu s učitelem posléze už ani ne, ale ze zkušenosti - zamilované dívky jednají nelogicky, s tím nikdo nic neudělá). Je to uvěřitelný příběh o dívce, která chce pryč, ven z toho zapadákova, ze světa "kostela, nudy, styrých lidí a neuplatnění" do světa "tam venku", do ciziny - typický sen dnešní mladé generace, a otce, který sveřepě stojí za svojí ideou, že on sám ví nejlíp, co je pro jeho děti dobré. Člověk (alespoň já ano) se dokáže s postavami ztotožnit, i s těmi vedlejšími v podobě učitele, sestry a jejího manžela, "syna nepřítele", a to filmu rozhodně pomáhá. Scénář je slušný a i režie mladé a sympatické režisérky je zvládnuta na jedničku. Snad se nám tu rýsuje tvůrce, na jehož příští filmy se budeme moct těšit. Já osobně jsem zvědavý. Ale jestli příprava tohoto filmu trvala od roku 2003 (jak autorka tvrdila při besedě po filmu na MFF KV), možná si nějakou chvilku bohužel počkáme...

No. 9:
Ráj pro mámu (Raj dlja mamy, Kaz, 2010) ***

MFF KV 2011. Škoda, trochu to "drhlo". Myslím, že snímek šel natočit lépe. Měl šanci ukázat pro našince neokoukané kazašské venkovské prostředí v krásném, poetickém duchu, o což se asi snažil a podle anotace má prý vyzařovat "čisté a silné emoce". Čisté možná ano (zvlášť v závěru při detailním a dlouhém čištění hrdinky), silné určitě ne. Film přinesl průměr, příliš mě neoslovil, spíše nudil a nedoporučuji ho, existují lepší...

No. 10:

MFF KV 2011. Spíše než film mě bavila debata s tvůrcem po jeho skončení. Ten prý natočil několik hodin materálu, který musel velice pečlivě stříhat a vybírat, tak proč ty několikaminutové záběry prašné cesty? A ty básničky, no, nějak mi neseděly. Na druhou stranu - Nikolaj je fakt báječnej týpek a získal si mě. A pár krásných záběrů přírody se zde taky najde, zajímavá ukázka tamního života, z většina vůbec ne špatné, ale vyloženě mi vadily ty některé absurdně dlouhé záběry jednoho a téhož místa, to jsem nějak nepochopil...

No. 11:
Květy zla (Fleurs du mal, Fra, 2010) ****

MFF KV 2011. Ústřední dvojice prostě skvělá - nejlepší apekt filmu z mého pohledu. Rachidovy neustálé pohybové variace mě vyloženě bavily a Aliciin úsměv, optimismus a charizma mě zasáhly taktéž. Film se rozjel nadmíru nadějně, postupem času ale jaksi ustrnul. Ne že by se rapidně zhoršil, ale jako by už neměl dále co říct, tak zkrátka doplul bez nějaké větší gradace a inovace do konce. Přesto - jsem rád, že jsem ho viděl.


Posledních 5 filmů, z toho 2 pětihvězdičkové a z mého pohledu nejlepší, co jsem ve Varech viděl, doplním zítra. Pa :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama