Srpen 2012

Dojmy ze San Sebastianu

31. srpna 2012 v 11:07 cestování
Jmenuje se Kim, pochází z Amerického Orlanda, je to líbezná, tmavovlasá kráska s asijskými rysy, dávajícími jistotu, že jeden z jejích rodičů musí z tohoto světadílu pocházet. Strávil jsem s ní a jejími kamarádkami pár hodin v klenotu baskického pobřeží, San Sebastianu.

Na tohle krásné město, v Baskičtině pojmenované Donostia, jsem měl pouze jedno odpoledne. Přijel jsem sem totiž z nedalekého Bilbaa busem po cestě trvající něco málo přes hodinu. Slovo pouze je na místě, protože San Sebastian by si určitě zasloužil více času. Moc se mi tu líbilo.

Plán byl jasný - zajít si na Turistické informační centrum (TIC) pro mapu a podle ní si naplánovat trasu. Měl jsem 2 hlavní cíle. Prvním z nich byl vrch Monte Urgull se sochou Ježíše na vršku, odkud jsem doufal v nádherné výhledy na celé město a jeho pláže, jež se staly mým cílem číslo dva.

Cestou na tento kopec přímo u centra města nad zálivem jsem minul nějaký ten kostel, katedrálu a prošel jsem malebnou Starou čtvrtí, podíval se i na nejvýchodnější pláž města, Playa de la Zurrida (viz obr. 1), načež jsem začal stoupat směrem vzhůru. Teplota příjemná, kolem 25°C, na konec července celkem chladná, sluníčkio přesto sálalo a já vděčně přijímal a vyhledával každý stín. Z dosavadního pobytu v Donostii jsem byl nadšen, vychutnával si atmosféru, nádherné vůně, zeleň, exotiku a nikam nespěchal.

Na prvních hradbách s grandiozním výhledem na půlměsíc pláže Zurrida, kam jsem před půl hodinkou sám zavítal, jsem anglicky oslovil jednu krásku, zda by mě nevyfotila. Evidentně
perfekcionistka - gesty mě zkušeně směrovala, abych zaujal pozici, v níž vznikne jistě zajímavá fotka. Napoprvé přesto nebyla zcela spokojena, a tak mě vyfotila znovu. Byla moc milá, na oplátku jsem vyfotil i ji s jejími dvěma kamarádkami a dál jsme pokračovali spolu a při cestě dál na vrchol Monte Urgull jsem se mohl seznamovat se třemi Americkými sympaťačkami, přičemž nejvíc jsem hovořil právě s Kim. Byla ve Španělsku již třetí týden ze SS pokračovala dále do Provence. Já hned mohl připojit své zážitky a tipy odtamtud, protože jsem tam přede dvěma lety strávil báječný týden.

Nicméně zpátky k dojmům z města San Sebastian (moje další dojmy o Kim si nechám pro sebe). Výhledy z vrcholků Monte Urgull byly úchvatné a perfektní. Točil jsem na svou novou kamerku (btw EVOLVE 2100, kterou naprosto doporučuju) a fotil ostošest, překvapil nás vchod do moderního muzea, ukrytého v pahorku, jímž se procházelo do nejvyšších míst. Paráda.

Pak cesta dolů, a protože čas se chýlil (já musel odjet do Bilbaa v 19:00), zamířili jsme na pláž (La Concha). Přeplněnou, ale krásně písčitou, s možností si za euro a něco zamknout cennosti do skříňky a po odchodu použít sprchu a převlékárnu, což je luxus rozhodně ne typický pro všechny pláže (aspoň ve Španělsku). Koupání krásné, vyzkoušel jsem i třetí pláž hned vedle na západ (Ondaretta) a spokojen se vrátil do Bilbaa.

Ovšem ze San Sebastianu mi toho spoustu uniklo - kupříkladu za návštěvu prý stojí i druhý poloostrov a kopec na druhé straně zálivu Monte Igeldo, výlet loďkou na ostrůvek v zálivu Santa Clara, propásl jsem i večerní či noční atmosféru (což je obzvláště škoda, páč s Americkými děvčaty jsem si ji mohl příjemně vychutnat), avšak mě v Bilbau taky už někdo čekal. A taktéž i příští den strávený v Santanderu, o němž zase příště...




Rowan Atkinson "playing" in London 2012 Olympics opening ceremonial

14. srpna 2012 v 10:04 funny video
Známý klip, já vím. Sem ho dávám proto, abych ho rychle našel, až si ho budu chtít někdy v budoucnu připomenout :-) Well done Mr. Bean.

mr bean london 2012

Na kole v Baskicku 2: Bilbao - Playa La Arena

12. srpna 2012 v 9:04 cestování
Dva dny své dovolené v Baskicku jsem strávil na kole a kdo podobně jako já miluje cyklistiku, může ocenit pár mých postřehů, tipů či zážitků, které mě potkaly - viz Na kole v Baskicku 1, kde je popsána i moje trasa 1. dne. Nyní tedy ke dni druhému (btw, neděli 29.7.2012).

Trasa 2. Druhý den jsem vyjel z Bilbaa po druhé straně řeky směrem na Portugalete a dojel na pláž Playa La Arena. Stejně jako předchozí den cyklostezka hned za Bilbaem skončila a já musel jet po rušné silnici s auty. Z města jsem vyjel po ulici Avenida de Montevideo (kolem nemocnice). Před jakýmsi z mostů jsem se zastavil, abych schoval mapu Bilbaa, kterou jsem již nepotřeboval, když v tom se přede mnou zastavil nějaký španělský cyklista a nabídl mi pomoc. Řekl, že tahle část cesty je nejkomplikovanější, a tak jsem mu řekl cíl své cesty a nechal se vést. Přejeli jsme silnici a najeli na most, kde jsme se napojili na bezva cyklotrasu vedoucí parkem, a po ní jeli až na křižovatku před Portugalete. Celou cestu jsme jeli pomalu a povídali si. On mi vyprávěl o oblasti kolem Bilbaa, Španělsku, svém cestování, já o svém, bezva pokecání. Na křižovatce jsme se rozdělili, protože já chtěl zajet do Portugalete do TIO (Tourist Information Office) pro mapu.

Tam jsem i díky pomoci místních přes město dorazil. TIO je opět u známého Biskajského mostu od Eiffelova žáka při ústí řeky Nervion do moře, stejně jako v Getxo na druhé straně. Po kratičkém odpočinku a poflakování se kolem jsem se vrátil na již zmíněnou křižovatku a vydal se směrem k pláži La Arena. Podle ukazatelů, které se nacházely na každém km, to bylo 10 km. Tentokráte už náročnější terén, nejprve spíše nahoru, ale poté, v druhé polovině, zase hodně dolů. Ale stále po hladkém červeném asfaltovém pruhu, který lemovala cesta pro pěší, btw součást známé poutní cesty do Santiaga de Compostela, a tak jsem míjel spoustu poutníků a místních, kteří si vyšli se psy.

Tentokráte bylo tepleji než předchozího dne (asi 25°C), což jsou na to, že vrcholil červenec, na místní poměry velice nízké teploty. Bezpečně jsem zamkl kolo a vydal se nejprve do parčíku u pláže plné zajímavých a chráněných rostlin v písečných dunách. Spousta lidí si tu užívala ve stínu pikniku, páč byla neděle. Jelikož jsem po dlouhém zkoušení a hledání zjistil, že podél pobřeží už žádná cesta, kde by se dalo s kolem jet, nevede, musel jsem ho opět nechat na parkovišti pro kola a vydat se alespoň na 1 z kopců sám. Naskytl se mi nádherný výhled po okolí a hlavně na útesy a Atlantik.

Po návratu jsem se opravdu potřeboval osvěžit a tak jsem se vykoupal v moři, jehož teplota byla přesně akorát, a vychutnal si díky větru velké vlny. Bezva jsem si odpočinul, a protože již uplynula 17. hodina, musel jsem se obrátit a jet zpátky, abych se ještě do setmění vrátil do Bilbaa. Cesta zpět trvala mnohem kratší dobu, i když jsem se do Bilbaa tentokráte dostal jinou cestou, poněvadž jsem onen výjezd, kterým mě navedl ten Španělský cyklista ráno, již nenašel, a tak jsem pokračoval stále kolem řeky, než skončila cyklostezka nadobro a pak jsem tak trošku bloudil dál. Ale věděl jsem, kterým směrem Bilbao je a tak si užíval mírumilovné atmosféry kolem řeky, které jsem se držel a nakonec do Bilbaa dojel.

Tento den to bylo více než 60 km trošku obtížnější trasy, co se stoupání týče, ale byl to opět super den a všem milovníkům cyklistiky doporučuji. Z Bilbaa samozřejmě vedou i jiné trasy do vnitrozemí směrem k národním parkům a nedaleko Getxa je i nějaký hrad, takže kdo by se chtěl v Baskicku na kole ještě dál vyžít, má další možnosti. Já ale miluji pobřeží, a proto jsem pro oba dny zvolil ony 2 popsané trasy. Navíc další dny se oteplilo, tak jsem vrátil kolo a vyrazil do San Sebastianu a pak i do hlavního města Kantábrie Santanderu, které jsou jen něco přes hodinku cesty busem od Bilbaa. Ale to, možná, zase jindy.

Na kole v Baskicku 1

10. srpna 2012 v 11:09 cestování
Dva dny své dovolené v Baskicku jsem strávil na kole a kdo má podobný nápad a podobně jako já miluje cyklistiku, může se mu hodit pár mých postřehů, tipů či zážitků, které mě potkaly. Pro začátek je podstatné zmínit, že jsem bydlel v Bilbau a vyjížděl odtud.


První důležitá věc - vyplatí se plánovat dopředu s pomocí internetu. Nejdříve se asi hodí sehnat si kolo. Podle mého názoru je levnější a hlavně pohodlnější půjčit si kolo na místě, než ho táhnout z ČR. Bydlel jsem v hostelu, kde v kolonce 'facilities' bylo uvedeno 'bike rental', pro jistotu jsem si však pomocí Googlu vyhledal místo a adresu, kde se dají kola půjčit - obchod Alquimoto (www.alquimoto.com), což je celkem blízko centra, asi 15 min pěšky od Guggenheimova muzea. Kola v hostelu byla sice zadarmo, ale pro děti a k ničemu, a tak jsem jsem využil služeb zmíněného obchodu, jejichž kolo bylo solidní a v poho se na něm dalo jet po celé 2 dny.

Druhá věc - kam jet? Nějaké cyklotrasy? Samozřejmě, že jsou. V Baskicku se jim říká 'Bidegorri', neboli červená cesta, poněvadž tak jsou tu značeny - jedete po červené asfaltce, oddělené od silnice pro auta či chodníku pro pěší. Dají se cyklotrasy najít předem na internetu? Něco by se našlo - ale v reálu se podle nich moc jet nedá. Dají vám ale zhruba představu, kudy, jakým směrem. Doporučuji třeba web www.cycle-route.com. Na místě je pak dobrý nápad si v každém městečku nejprve zajet do infocentra (TIO, Tourist Information Office), kde vám vždy dají dobrou mapu, města, kde jsou i cyklotrasy.

MAPY. Mapy cyklostezek nikde nevedly, ty však byly zakresleny na mapách měst a bez nich by byl cizí cyklista dozajista ztracen. Mapy vám dají v každém hostelu či hotelu, kde jste ubytováni plus v už zmiňovaných TIO.

Trasa 1 (1. den): Bilbao-Getxo-pláž Aizkorri.
Jako první trasu z Bilbaa jsem zvolil jet kolem řeky Nervion směrem k moři do městečka Getxo a pak podél pobřeží. Bilbao je totiž od moře vzdálené asi 15 km. Do Getxa můžete samozřejmě i metrem, ale od něho chvilku trvá, než dojdete k moři a pak se pěšky nedostanete tak daleko, jako na kole. Do Getxa jsem dojel tak za 25 minut (od půjčovny kol u metra Deusto). Cyklotrasy v Baskicku jsou viditělně značené, ale problémem je, že na sebe nenavazují (třeba za Bilbaem hned skončila a pak do Getxa musíte po normální silnici) - a proto jsou právě mapy z infocentrem stěžejní, abyste trefili od 1 cyklotrasy k té další. Navíc, narozdíl od českého značení, cedule ukazující, kam ona cyklotrasa vede, neexistují. Když tak náhodou třeba narazíte na červený pruh označující trasu pro kola, bez mapy nevíte, kam vede.

TIO v Getxu je u známého Biskajského mostu (který si můžete v kabince projet i s kolem na druhou stranu do Portugalete). Pak jsem si nejprve projel promenádu, kolem přístavu, po "kose" k majáčku až k "Old Port", kde jsem se při obědě díval na závod ve veslování juniorů. Po stejné trase jsem se trochu vrátil a městem jsem projel na druhou cyklostezku a z ní asi po dalším km a půl opět sjel, abych mohl na další cyklostezku, která začínala nad pláží Arrigunaga. A tahle cyklostezka je naprosto perfektní! Vede podél krásného pobřeží, pláží, útesů, každou chviličku můžete odbočit na nádherné výhledy, vede téměř po rovince a skvěle si ji užijete. Dojel jsem až na pláž Aizkorri (obrázek vpravo), kde si lidé mohou zkusit paragliding z okolních kopců nad mořem. Kdyby bylo horké počasí, je dobrým nápadem se tu i vykoupat. Ten den však bylo kolem 22 °C a foukal vítr, a tak jsem se mi do vody nechtělo.

Po návratu mi ještě zbyl čas na příjemnou večerní projížďku po cyklostezkách v samotném Bilbau. Celkem - i s tím večerním Bilbaem - jsem pohodovým tempem najel něco kolem 50 km, přičemž většinou po rovinkách.

Další den už byl trochu náročnější - vydal jsem se z Bilbaa po druhé straně řeky do Portugalete a pak na pláž La Arena. Pomohl mi i místní Španělský cyklista, ale o tom zase příště...