Květen 2013

Marty G - Faraway (Marty G Dream Mix)

28. května 2013 v 20:52 music
Tentokrát sem dávám svoji starší skladbu už z roku 2004. Ne, že bych nic nového neskládal, letos jsem zatím složil 5 skladeb (28.5.2013), nicméně dneska si můžete poslechnout Faraway, protože si myslím, že by na mém blogu neměla tahle skladba chybět. Kdysi byla celkem oblíbená - viz desítkové recenze zde a je to také něco jiného, nejen co se týče mé produkce, ale i hudební produkce vůbec. Je to takový experimentální kousek, vlastně tak trochu remix. Trošičku jsem zvolnil. Vlastně docela dost. Pomalé BPM (rychlost), zcela snový nádech, tajemné melodie, záhadné zvuky na pozadí. Takové rozjímání. A nečekejte jednotvárnost, do osmi a půl minut skladby se mi toho tentokrát vešlo poměrně dost. Jedná se o remix skladby Dustera, ze které jsem použil některé počáteční motivy, ale jinak se jedná o naprosto jiný projekt, jak stylem, tak i rychlostí, rytmem, bohatostí motivů, nástrojů atd.

Představte si místo daleko, předaleko od tohoto světa, v jiném vesmíru, zahaleni v prázdnotě. Někam si lehněte, zavřete oči a relaxujte...

V klipu jsou použity náhodné fotky z mého nedávného výletu na báječný ostrov Madeira. Enjoy :-)

KLIP NA YOUTUBE.COM:


mp3 soubor ke stažení (vyšší zvuková kvalita než klip):


Madeira (3): Levada Camacha - Monte

9. května 2013 v 12:23 cestování
Levada vedoucí z městečka Camacha (asi 8000 ob., 10 km od Funchalu) je ideální pro to vyzkoušet si ji projít sami, pokud pobýváte ve Funchalu, protože končí právě tam. Čili se nemusíte strachovat o odvoz či autobus na konci cesty a jak si celý den protáhnete, je jen na vás. Na jejím konci máte 2 základní možnosti. Ta fyzicky snazší: dojít do Monte a svézt se kabinovou lanovkou dolů na pobřeží do Funchalu (což vás bude stát 10€). Druhou možností je na křižovatce (kdy je lanovka již na dohled) odbočit směrem na Funchal (cedule Levada Bom Sucesso) a absolvovat celkem brutální sešup po schodech (převýšení cca 500m!), což může pro některé býti po několika hodinách chození poněkud náročné a zejména netrénované stehenní svaly budou trpět. Výhodou druhé možnosti ale je, že sestoupíte k nádhernému, romantickému vodopádu a dále můžete pokračovat až do Funchalu po již zmiňované levadě Bom Sucesso.

Pokud se pro procházku po této levadě rozhodnete, mohu ji jen doporučit, ale nezapomeňte si přibalit baterku, kterou budete určitě potřebovat - čeká na vás pár tunelů (celkem 3, z toho 2 se dají projít - aspoň tedy teoreticky). Také hodně tekutin a kvalitní, nepromokavou obuv. Ráno jezdí busy do Camachy každou hodinu (a to i v neděli). Jezdí tam společnost Horrarios se svými dole šedými autobusy (které se liší od celožlutých sloužících pouze pro zastávky hl. města) z terminálu blízko stanice kabinové lanovky do Monte. Za 2.15€ (duben 2013) dojedete na náměstí Camachi, kde stojí za to snad jen podívat se z vyhlídky směrem na oceán. Městečko leží v nadmořské výšce 700 m a nic dalšího zajímavého k vidění v něm není. Takže můžete ihned vyrazit na túru. Půjdete směrem dolů, kolem kostela u náměstí až k silnici, kterou jste přijeli a tam najdete ceduli "Levada dos Tornos". Teď půjdete pořád prudce dolů, všude kolem vás nádherné květiny a jejich vůně a před vámi výhled na kopce a moře v dáli, zamlžené v oparu. Dojdete až k ceduli ukazující vlevo "Levada to Gouda" a konečně spatříte i levadu, směřující ovšem opačným směrem, kam chcete vy, do městečka Gouda na východě Madeiry, my ale víme, že Funchal je spíš napravo. A tak pokračuji dál a nevím, zda jdu dobře. Nakonec, po fakt prudkém sestupu, narazím na "domorodce", mladý pár, který naštěstí umí anglicky. Ten mi poradí, že musím vyšplhat opět nahoru, dojít k velkému bílému domu a od něj se vydat vlevo. Tak tedy šplhám nahoru, pot se mi lepí na záda a já se opět nacházím u cedule ukazující, že Levada do Goudy vede doprava. Levada končí silnicí. Nalevo je dům, mezi nímž a křovím je uzoučký prostor a za ním stezka. Až teď mě napadne, že levada (vodní kanál) možná vede pod silnicí. Jdu tedy po stezce a Levada se brzy vynoří ze země. Kleju, proč je u cesty z Camachi cedule na levadu do Goudy a nikoho nenapadne dát tam i ceduli na levadu do Monte.

První zádrhel za mnou a já se mohu začít kochat. Cesta po této levadě je nádherná, plná zeleně, květů různých barev, všude to krásně voní, sluníčko svítí, ale není horko, nýbrž příjemných 23°C, cesty podél levad vedou po rovince, takže procházka je to příjemná. Až do prvního tunelu. Tento tunel je úzký a nedá se projít, protože vedle levady zde není stezka. Musím tunel tedy nadejít horem. Pokračujeme dál a opět se kocháme. Nepotkal jsem tu živáčka. Pro milovníky přírody je tohle ráj. Přichází druhý tunel (resp. já přicházím k němu) - viz obrázek, na kterém vidíte, že zde je již úzká cestička podél kanálu a v dálce sotva vidíte druhý konec. Vytahuji tedy baterku a vcházím dovnitř. Cesta je vlhká, blátivá a kluzká, odevšak kape voda, tma jako v pytli, člověk si připadá jako v nějaké jeskyni. Postupovat musíte velice opatrně a protže tunel je asi metr a půl vysoký, musíte být i shrbený a dávat si pozor, ať se nepraštíte o nějaký ten kamenný výstupek. I přes moji opatrnost se mi to jednou "podařilo", naštěstí moje kšiltovka náraz ztlumila. Začínají se objevovat hluboké kaluže, je tu chladno, ale člověk se cítí i tak nějak dobrodružně. Kdyby se mi tu něco stalo, nikdo by mě tu možná ani nenašel. Už sei nepamatuji přesně, jako dlouho můj postup tímhle tunelem trval, ale bylo to víc než 15 minut.

Na cestě byl ještě třetí tunel. Do něho jsem se taky vydal, ale již po pár metrech poznal, že tudy to nepůjde. Vody tu bylo moc, obrátil jsem se a zkusil to vrchem. Vyšplhal jsem se k nějakému stavení, kde nějaká holčička v pyžámku tancovala ve dveřích verandy se sluchátky na uších. Když si mě všimla, celá ztuhla, zčervenala, odpověděla na můj úsměv a "hola" a tancovala dál. Došel jsem do vesnice a po nějaké levadě ani stopy. Zároveň to tu vypadalo jako "město duchů" - bylo cca 11h dopoledne a na ulici ani živáčka. Prošel jsem jedinou silnicí procházející obcí, na jejímž konci jsem u hostince spatřil ceduli s mým oblíbeným nápisem: "Levada dos Tornos". Šel jsem tím směrem, ale levada zatím nikde. Cesta se začala stáčet podezřele nahoru a doprava, přičemž já tušil, že bych spíš měl dopředu a doleva. Spíše "po čuchu" jsem si to zamířil do lesa kolem rozpadlého bílého domu. Šel jsem dál a dál a netušil, zda jdu dobře. Už se mi zdálo, že jsem zašel až moc do vnitrozemí a že to asi budu muset otočit, když v tom jsem v dálce pode spatřil levadu. Pokračoval jsem tedy a zdárně se napojil. Zde jsem již potkal první chodce, jdoucí proti mně. Zajímalo by mě, jak si oni s tunely poradili. Naštěstí jsem už žádný nepotkal.

Cesta stále po rovince, většinou lesem, po levé straně propast a výhledy na kopce a moře. Nádhera. Chvilku jsem šel i s nějakým pánem, který si evidentně chtěl povídat. Byl místní, z Monte, a popsal mi, co mě ještě čeká. Začala zástavba, levada se ztrácela po silnicemi či domy a poté zase objevovala. Šel jsem pár hodin, ale nikam jsem se nehonil, spíše si užíval okolí, fotil, natáčel, relaxoval na vyhlídkách. A konečně tu byl okraj Funchalu. Kolem něj jsem šel snad celou věčnost. Pak již nastalo mé rozhodnutí, že nahoru do Monte se mi již nechce, že radši zahnu doleva a dojdu do Funchalu. A pak již zmiňovaný prudký sešup. Trochu jsem se obával, že další den nebudu moc chodit, protože jsem při každém kroku dolů cítil nápor na mé stehenní a lýtkové svaly. Naštěstí jsem byl další dny v pohodě, moje fotbálkem vytrénované svaly vydržely.

Nádherný vodopád, pod nímž si na kamenech uprostřed potoka užíval své romantické chvilky mladý pár. A pak pokračoval další nekonečný sestup a pak pochod kolem levady směrem do Funchalu. Myslel jsem si, že už jsem blízko, ale minuty plynuly a já stále šel a šel. Došlo mi pití a já začal pociťovat únavu. Hodina pryč, levada se klikatula podél hřebenů kopců, nakonec jsem ale samozřejmě došel. Byl to fajn, i když na konci docela náročný den. Tuhle levadu doporučuji. Když ji zakončíte v Monte a svezete se dolů lanovkou - je opravdu nenáročná. Pokud máte výdrž a těch 500m sestoupíte sami, užijete si další krásná místečka a pokud vám zbyde čas, můžete si i zajít do Botanické zahrady, kam mimochodem taky vede lanovka přímo z Monte.

Madeira (2) na vlastní pěst: Po levadách

2. května 2013 v 11:23 cestování
Ostrov Madeira je levadami, zavlažovacími kanály (nebo spíše lépe řečeno betonovými koryty) vedoucími vodu z vysoce položených míst do těch nižších, většinou při pobřeží, přímo posetý. Podle oficiálních údajů se jejich délka na tomto cca 22x60 km velkém ostrově pohybuje mezi 2000-2500 km! Důležitým faktem je, že kolem nich, původně z důvodu jejich údržby, vedou zachovalé stezky, které vedou překrásnou přírodou a tak by byl hřích je nevyužít pro turistické účely. A Madeiřané z nich opravdu těží, co se dá - nabídka tzv. Levadas tours je u místních cestovek velice bohatá.

Já při svém pobytu na Madeiře absolvoval levády ve 3 oblastech: 1) asi nejznámější a nejoblíbenější kolem Rabacalu k vodopádům Risco a 25 Fontes; 2) z Camacha do Monte, resp. Funchalu a 3) kolem Ribeiro Frio a vyhlídky Balcoes.

Moje dojmy jsou ryze pozitivní. Ale nebudu se vám zde rozplývat nad jejich krásou, nebojte. Spíše bych se zmínil o pár dojmech a praktických typech, které by mohly těm, kdo Madeirské levady ještě neznají, usnadnit jejich prozkoumání či výběr. Pokud někdy zavítáte na Madeiru - určitě nějaké procházky po levadách musíte zkusit.

První otázka: je lepší levady zkusit projít sami nebo s pomocí průvodce některé z místních agentur? Odpověď: Jak které. Já si zkusil obojí.

1) Levády kolem Rabacalu k vodopádům Risco a 25 Fontes: Ty jsem absolvoval poslední den mého týdenního pobytu a s průvodcem, což mělo pouze spoustu pozitiv a žádná negativa. Pro tuto levádu rozhodně doporučuji objednání "Levada Walks" s průvodcem. Jak? Třeba telefonicky (kontakt je na netu n. na letácích), ani nemusíte nikam chodit. Já zvolil největší agenturu - Lido Tours, která pořádá túry kolem Rabacalu každé úterý. Celý den stál 33€. Některé agentury nabízejí levada tours už od 28€, ale já nelituji svého výběru. K těmto levadám se dostanete z parkoviště na náhorní plošině Paul da Serra. Místní autobusy sem nejezdí, takže jediná další varianta, jak absolvovat tuto túru, je mít pronajaté auto. Tato varianta má však kupříkladu tu nevýhodu, že musíte začínat a končit na stejném místě. (O variantě vzít si sem taxíka ani neuvažujte, to byste se nedoplatili).
Minibus s průvodcem a spolucestujícími (nás bylo 14) vás vyzvedne ráno přímo od hotelu nebo blízko něj (1. plus). Cestou zastaví na 1 vyhlídce (Encumeada) na coffee break a doveze vás přímo na parkoviště, odkud s průvodcem sestoupíte k Rabacalu - takovému stavení s občerstvením a toaletami, odkud vedou levády k vodopádům či do Calhety. Lido Tours jako jediná z cestovek pořádají túry k 25 Fontes v úterý, díky čemuž zde tento den není tak přeplněno, což, jak jsme brzy poznali, je obrovská výhoda! Podle průvodce je zde jiné dny, hlavně ve čtvrtek a o víkendu, strašně přeplněno, že se člověk zdrží o desítky minut víc. Cesta, nenáročná a po rovince kolem levády nás zavedla nejprve ke krásnému vodopádu Risco, poté jsme se jen o kousíček vrátili a zamířili k 25 Fontes. Tahle Leváda je výše a musí se k ní po schodech a vede po hřebeni, tudíž je docela úzká a místy nastává tak trochu problém, jak se vyhnout protijdoucím. Při větší přeplněnosti to musí být fakt otrava. My jsme naštěstí měli skvělého průvodce, co se vyznal a byli jsme oi něco napřed před ostatními skupinami, kterých ten den z Lido vyrazilo 6. Plus si připočítejte jednotlivce či skupinky, co sem vyrazili na vlastní pěst.
Průvodce. Francouz, dámám se určitě líbil, charismatický fešák. A taky vtipný a ukecaný, mluvil English a Francais, napodoboval ptáky, neustále se smál a dělal si z něčeho legraci. Cesta s ním tak byla zábavnější. U 25 Fontes jsme dostali 20 minut na piknik - oběd, což v tomto pohádkovém prostředí bylo dost málo. Kolem vás se ze skalisek řítí 25 vodopádků, které se se tříští do jezírka a skal kolem vás, paráda. Bohužel - za námi se valily další skupiny, a tak nám 20 minut muselo stačit. My byli v pohodě, ale při odchodu (zhruba kolem 13h) jsem se zhrozil, jaké davy se sem houfují - nasraní při pohledu, jak je ti přecpáno. Jak to tu musí vypadat o víkendu nebo v letní sezóně? (pz. já tu byl v dubnu). Průvodce vtipně navrhoval umístit zde semafor, ale tak špatný nápad by to nebyl - nějaká regulace mi neškodila.
Vraceli jsme se chvilku až ke schodům stejnou trasou, ale pak jsme šli jinudy a prošli jsme se i 800 m dlouhým tunelem, pro nějž nám průvodce poskytl baterky. Tento tunel byl ale dosti široký a v pohodě. Já už měl za sebou mnohem horší - viz mé další levady. Došli jsme na jakési parkoviště nad Calhetou, kam jsme sjeli na coffee break (v mém případě beer break - místní hořká značka ve srovnání s českými pivečky nic moc, ale osvěžila). Jinak počasí bylo celý týden na Madeiře fajn, kolem 23°C a plno sluníčka, takže paráda. A co ještě umocnilo dojem z procházek kolem levád byly ty nádherné vůně všude kolem. Plno květin, stromů a zeleně vysílalo taková aromata, že si člověk, pokud zrovna neměl rýmu, musel jen rochnit blahem.
Levády kolem Rabacalu jsou nenáročné, pohodové a se správným průvodcem, který vybere tu správnou variantu cesty, je to opravdový zážitek.

2) Leváda Camacha-Monte: zase někdy příště...