Madeira (3): Levada Camacha - Monte

9. května 2013 v 12:23 |  cestování
Levada vedoucí z městečka Camacha (asi 8000 ob., 10 km od Funchalu) je ideální pro to vyzkoušet si ji projít sami, pokud pobýváte ve Funchalu, protože končí právě tam. Čili se nemusíte strachovat o odvoz či autobus na konci cesty a jak si celý den protáhnete, je jen na vás. Na jejím konci máte 2 základní možnosti. Ta fyzicky snazší: dojít do Monte a svézt se kabinovou lanovkou dolů na pobřeží do Funchalu (což vás bude stát 10€). Druhou možností je na křižovatce (kdy je lanovka již na dohled) odbočit směrem na Funchal (cedule Levada Bom Sucesso) a absolvovat celkem brutální sešup po schodech (převýšení cca 500m!), což může pro některé býti po několika hodinách chození poněkud náročné a zejména netrénované stehenní svaly budou trpět. Výhodou druhé možnosti ale je, že sestoupíte k nádhernému, romantickému vodopádu a dále můžete pokračovat až do Funchalu po již zmiňované levadě Bom Sucesso.

Pokud se pro procházku po této levadě rozhodnete, mohu ji jen doporučit, ale nezapomeňte si přibalit baterku, kterou budete určitě potřebovat - čeká na vás pár tunelů (celkem 3, z toho 2 se dají projít - aspoň tedy teoreticky). Také hodně tekutin a kvalitní, nepromokavou obuv. Ráno jezdí busy do Camachy každou hodinu (a to i v neděli). Jezdí tam společnost Horrarios se svými dole šedými autobusy (které se liší od celožlutých sloužících pouze pro zastávky hl. města) z terminálu blízko stanice kabinové lanovky do Monte. Za 2.15€ (duben 2013) dojedete na náměstí Camachi, kde stojí za to snad jen podívat se z vyhlídky směrem na oceán. Městečko leží v nadmořské výšce 700 m a nic dalšího zajímavého k vidění v něm není. Takže můžete ihned vyrazit na túru. Půjdete směrem dolů, kolem kostela u náměstí až k silnici, kterou jste přijeli a tam najdete ceduli "Levada dos Tornos". Teď půjdete pořád prudce dolů, všude kolem vás nádherné květiny a jejich vůně a před vámi výhled na kopce a moře v dáli, zamlžené v oparu. Dojdete až k ceduli ukazující vlevo "Levada to Gouda" a konečně spatříte i levadu, směřující ovšem opačným směrem, kam chcete vy, do městečka Gouda na východě Madeiry, my ale víme, že Funchal je spíš napravo. A tak pokračuji dál a nevím, zda jdu dobře. Nakonec, po fakt prudkém sestupu, narazím na "domorodce", mladý pár, který naštěstí umí anglicky. Ten mi poradí, že musím vyšplhat opět nahoru, dojít k velkému bílému domu a od něj se vydat vlevo. Tak tedy šplhám nahoru, pot se mi lepí na záda a já se opět nacházím u cedule ukazující, že Levada do Goudy vede doprava. Levada končí silnicí. Nalevo je dům, mezi nímž a křovím je uzoučký prostor a za ním stezka. Až teď mě napadne, že levada (vodní kanál) možná vede pod silnicí. Jdu tedy po stezce a Levada se brzy vynoří ze země. Kleju, proč je u cesty z Camachi cedule na levadu do Goudy a nikoho nenapadne dát tam i ceduli na levadu do Monte.

První zádrhel za mnou a já se mohu začít kochat. Cesta po této levadě je nádherná, plná zeleně, květů různých barev, všude to krásně voní, sluníčko svítí, ale není horko, nýbrž příjemných 23°C, cesty podél levad vedou po rovince, takže procházka je to příjemná. Až do prvního tunelu. Tento tunel je úzký a nedá se projít, protože vedle levady zde není stezka. Musím tunel tedy nadejít horem. Pokračujeme dál a opět se kocháme. Nepotkal jsem tu živáčka. Pro milovníky přírody je tohle ráj. Přichází druhý tunel (resp. já přicházím k němu) - viz obrázek, na kterém vidíte, že zde je již úzká cestička podél kanálu a v dálce sotva vidíte druhý konec. Vytahuji tedy baterku a vcházím dovnitř. Cesta je vlhká, blátivá a kluzká, odevšak kape voda, tma jako v pytli, člověk si připadá jako v nějaké jeskyni. Postupovat musíte velice opatrně a protže tunel je asi metr a půl vysoký, musíte být i shrbený a dávat si pozor, ať se nepraštíte o nějaký ten kamenný výstupek. I přes moji opatrnost se mi to jednou "podařilo", naštěstí moje kšiltovka náraz ztlumila. Začínají se objevovat hluboké kaluže, je tu chladno, ale člověk se cítí i tak nějak dobrodružně. Kdyby se mi tu něco stalo, nikdo by mě tu možná ani nenašel. Už sei nepamatuji přesně, jako dlouho můj postup tímhle tunelem trval, ale bylo to víc než 15 minut.

Na cestě byl ještě třetí tunel. Do něho jsem se taky vydal, ale již po pár metrech poznal, že tudy to nepůjde. Vody tu bylo moc, obrátil jsem se a zkusil to vrchem. Vyšplhal jsem se k nějakému stavení, kde nějaká holčička v pyžámku tancovala ve dveřích verandy se sluchátky na uších. Když si mě všimla, celá ztuhla, zčervenala, odpověděla na můj úsměv a "hola" a tancovala dál. Došel jsem do vesnice a po nějaké levadě ani stopy. Zároveň to tu vypadalo jako "město duchů" - bylo cca 11h dopoledne a na ulici ani živáčka. Prošel jsem jedinou silnicí procházející obcí, na jejímž konci jsem u hostince spatřil ceduli s mým oblíbeným nápisem: "Levada dos Tornos". Šel jsem tím směrem, ale levada zatím nikde. Cesta se začala stáčet podezřele nahoru a doprava, přičemž já tušil, že bych spíš měl dopředu a doleva. Spíše "po čuchu" jsem si to zamířil do lesa kolem rozpadlého bílého domu. Šel jsem dál a dál a netušil, zda jdu dobře. Už se mi zdálo, že jsem zašel až moc do vnitrozemí a že to asi budu muset otočit, když v tom jsem v dálce pode spatřil levadu. Pokračoval jsem tedy a zdárně se napojil. Zde jsem již potkal první chodce, jdoucí proti mně. Zajímalo by mě, jak si oni s tunely poradili. Naštěstí jsem už žádný nepotkal.

Cesta stále po rovince, většinou lesem, po levé straně propast a výhledy na kopce a moře. Nádhera. Chvilku jsem šel i s nějakým pánem, který si evidentně chtěl povídat. Byl místní, z Monte, a popsal mi, co mě ještě čeká. Začala zástavba, levada se ztrácela po silnicemi či domy a poté zase objevovala. Šel jsem pár hodin, ale nikam jsem se nehonil, spíše si užíval okolí, fotil, natáčel, relaxoval na vyhlídkách. A konečně tu byl okraj Funchalu. Kolem něj jsem šel snad celou věčnost. Pak již nastalo mé rozhodnutí, že nahoru do Monte se mi již nechce, že radši zahnu doleva a dojdu do Funchalu. A pak již zmiňovaný prudký sešup. Trochu jsem se obával, že další den nebudu moc chodit, protože jsem při každém kroku dolů cítil nápor na mé stehenní a lýtkové svaly. Naštěstí jsem byl další dny v pohodě, moje fotbálkem vytrénované svaly vydržely.

Nádherný vodopád, pod nímž si na kamenech uprostřed potoka užíval své romantické chvilky mladý pár. A pak pokračoval další nekonečný sestup a pak pochod kolem levady směrem do Funchalu. Myslel jsem si, že už jsem blízko, ale minuty plynuly a já stále šel a šel. Došlo mi pití a já začal pociťovat únavu. Hodina pryč, levada se klikatula podél hřebenů kopců, nakonec jsem ale samozřejmě došel. Byl to fajn, i když na konci docela náročný den. Tuhle levadu doporučuji. Když ji zakončíte v Monte a svezete se dolů lanovkou - je opravdu nenáročná. Pokud máte výdrž a těch 500m sestoupíte sami, užijete si další krásná místečka a pokud vám zbyde čas, můžete si i zajít do Botanické zahrady, kam mimochodem taky vede lanovka přímo z Monte.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama